Petra Válka jsem znal před cca  15 lety, jako pracovitého, sympatického kolegu ze společnosti ADM, válečka, který pracoval v oddělení dopravy, logistiky. Před pár lety jsem se s ním setkal na Kladenském maratonu a nevyšel z údivu nad jeho proměnou. A z údivu nevycházím dodnes … prostě borec. [Kosťa Wiesner]

#2: Petr Válek

Proč běháš?

… důvodů bylo a je víc. Před šesti lety jsem začal běhat, abych změnil svůj životní styl, zlepšil si kondici a nezbláznil se. Zjistil jsem, že mi běh dělá dobře. Pak jsem začal běhat trochu víc a ještě víc … Otázka teď je, kde se to zastaví? Nebudu předstírat, že mě běhání vždy těší, tak to u mě není. Někdy je to pěkná otrava a často se musím přemáhat. Na druhou stranu, jak je pro mne těžké brzy ráno anebo pozdě večer vyběhnout, tak tomu slastnému pocitu po doběhnutí se máloco vyrovná. Beru to tak, že nic není zadarmo. Běhání samo o sobě je pro mne víc, než účast na závodech, i když to je taky fajn.

Co tě napadne, když se řekne Barokomaraton?

Slavný, velmi oblíbený a těžký závod vedoucí krásnou krajinou severního Plzeňska; závod s trochu podivným názvem odkazujícím na architektonické barokní skvosty po cestě, nikoliv na podnikatelské baroko z 90. let, jak jsem si dříve mylně asocioval. Baroko jsem běžel zatím jen jednou, a to poloviční trasu – v roce 2014 před Kladenským maratonem, ve snaze „doladit formu“, abych pak zaběhl osobák. Místo toho jsem se pořádně rozlámal, nohy bolely, Kladenský maraton jsem protrpěl a osobák se nekonal. V dalších letech se mi zářijový termín bohužel prolínal s jinými závody.

Jaký je tvůj nejoblíbenější běžecký závod a proč (krom Baroka 😉 ?

Mám rád každý závod, u kterého cítím, že ho pořádají lidé, kteří milují běh a do pořadatelství závodu dávají spoustu energie. Kdo někdy něco pořádal, tak ví, jak to je, a že se ne vždy všechno dokonale povede, pořadatelů si vždy vážím. Špičkově je zajištěný třeba Spartathlon: tedy jenom závod, nikoliv doprovodné akce, které probíhají s časovou ležérností, kde 1-2 hodiny nic neznamenají, ale od Akropole se vybíhá opravdu přesně v sedm ráno. Nádherný závod se pořádá na severu Jutska, v Dánsku (100 miles Isle of Mors), kde běžíte s malou GPS krabičkou a lidé na internetu sledují, zda se k jejich vesnici blížíte; pak vycházejí z hospod a z domovů, fandí a povzbuzují. Fantastická atmosféra, pro mne to byl možná nejkrásnější závod, protože mám Dánsko moc rád. Krásnou atmosféru mají i akce pořádané v Čechách, třeba ultramaratony organizované hnutím Sri Chinmoy, úžasná je tradice kratších závodů Maraton klubu Kladno, obdivuji neúnavné pořadatelství Vlasty Šroubka v Plzni, punkovou náladu ŠUTRu, ale většinu závodů ani nemám šanci poznat.

Jakého svého největšího výkonu si vážíš?

Nevím, jestli jsem schopen to takto definovat. Mám třeba velkou radost z letošního MČR 100km v Plzni, kde jsem se zmáčknul a zaběhl 8:27, což je samozřejmě horší než průměrný čas, ale stál mě větší úsilí, než zmíněná 100 mílovka v Dánsku, kde jsem dosáhl na 3. místo a čas pod 16 hodin, což je podle některých tabulek můj nejlepší sportovní výkon. Samozřejmě pořád je to pouze výborný výkon „pobíhače z Vinohrad“, nic výjimečného pro opravdického atleta. Životních výsledků jsem dosáhl na loňském Ultrabalathonu i Spartathlonu, který jsem rozběhl hodně opatrně a na jistotu, ale dokončil jsem i tak v hezkém čase.

O čem sníš? (myšleno sportovní ambice 😉 )

Jako kluk jsem jezdil na silničním kole a denně snil o Tour de France, o velkých vítězstvích v dlouhých pyrenejských etapách, v hlavě jsem si procházel (stejně jako to dělám dnes) trasu a představoval míru tělesné únavy a psychického vyčerpání po x hodinách. Sranda je, že jsem tehdy neznal ani Pyreneje, ani Alpy a největší kopce jsem viděl v Jizerkách 😊 … O systematickém tréninku jsem neměl ani páru, literatura nebyla k dispozici tak jako dnes a o nějakém sportovním zázemí doma ani nemluvím. Přestože jsem dělal jednu tréninkovou blbinu za druhou, tak mě fascinovalo, jak se moje kondice rychle zlepšovala. Můj cyklistický deník z té doby je toho důkazem. Na prahu dospělosti přišla náhle vážná nemoc a konec se sportováním; na nějaké sportovní sny jsem na 20 let zapomněl. Teď se mi sny splnily – sice trochu jinak – ale o to je to krásnější a ten kruh se uzavírá. Proto mám obrovskou radost z každého zvládnutého a dokončeného závodu.

Co ty a zdravá výživa rsp. protahovací cviky, regenerace?

… výživou se nezabývám vůbec. Při dlouhých závodech jím většinou banán a piju coca colu s vodou, občas do žaludku přihodím i něco jiného, mj. hroznový cukr a protikřečové tablety. S protahováním většinou začnu, až když je pozdě a trápí mě nějaká bolest.

Rada začínajícím běžcům?

… je ošemetné cokoliv komukoliv radit, navíc už vše bylo mockrát řečeno. Z vlastní zkušenosti doporučuji všem z počátku běhat velmi pomalu, není důvod se stydět i za chůzi, rychlost se dostaví postupně. Důležité je také vědět, jaké mám ambice a proč vlastně běhám? To se vracím k první otázce: pokud by mi běh nedělal radost a necítil se kvůli němu lépe, tak začnu radši jezdit na kole nebo se budu věnovat něčemu jinému 😊

Tvoje běžecké krédo?

… nemám žádné publikovatelné krédo

Tvoje nejoblíbenější značka běžeckých bot?

… běhám v Adidas Energy Boost, mám jich plný botník, některé páry mi vydržely 2.5tis. km. … nedám na ně dopustit.

Vysněná dovolená? (fantazii se meze nekladou 😉 )

… jako běžecká? Moc rád bych někdy zaběhl celý MUM, na ten je ale potřeba týden dovolené.

Co děláš, když neběháš?

… běhání není časově náročný sport, pokud ale chcete dát ultra trochu víc, potřebujete i odpočívat a regenerovat. Poslední dva roky mi nezbývá čas ani na pořádnou regeneraci, natož na jiné koníčky, kterých mám dost.

Co bys doporučil organizátorům Barokomaratonu pro příští ročníky?

… přeju jim, aby udrželi svůj závod stejně výjimečný a oblíbený. A doporučil bych místo 100km pořádat stomílovku, protože těch se v Čechách ani v Evropě zase tolik neběhá. Pokud by startovala o den dřív a ultramaratonci dobíhali na zaplněnou plaskou louku v den maratonu, tak si myslím, že by to byl jeden z nejnáročnějších a nejkrásnějších závodů vůbec.